Dobrý den, v těchto horkých letních dnech mne panička šetří. Přes den vyběhnu jen na louku před dům, nebo do lesa kousek od domu. Ale večer pak chodíme na dlouhé procházky, přeci jen se potřebuji pořádně proběhnout. Na jedné takové večerní procházce jsme zašli i s páníčkem a Markétkou mezi zahrady, moc se nám tam líbí. Je tam klid a já můžu běhat navolno, jak se mi zachce. Mám tam pár kamarádů, ale ti už jsou večer většinou zavření v kotcích nebo doma.
Došly jsme k velkému travnatému pozemku a jak si tak běhám už z dálky vidím, že se nad trávou u plotu něco vznáší. Páníček se divil, co je to za třesoucí se koberec. Ve mně se probudil lovecký instinkt a chňapala jsem po tom jak zběsilá. Panička nás poučila, že jsou to chrousti a že nejsou nebezpeční. Občas se mi podařilo nějaké to okřídlené stvoření polapit a někdy i sežrat. Ale nebyli moc chutní, granule jsou lepší. Ale byla to docela legrace, létající chrousti se dají chytat docela snadno.
Pak jsme postupovaly dál a na hliněné cestě, po které jsme šli, lezl had. Byl dost velký a tak mě panička raději připnula na vodítko. Měla strach, že se do toho plaza pustím, když jsem ten lovec ;-). Co je to za hada jsme nepoznali, byl dost rychlý a tak se schoval v trávě. Mě zase až tak moc nezajímal, takže jsme šli dál.
Už jsem ale musela být připnutá na vodítku, nedaleko byl les a panička měla obavu, aby se tam neobjevil ještě nějaký had. Byly jsme dost daleko od domova, a kdyby se mi něco stalo, nemusela by včas sehnat pomoc. Stejně jsme se už vraceli domů, tak mi to ani nevadilo.