Ahoj psí kamarádi, kdo mě nezná jmenuji se Jackie a občas něco napíšu pro své psí kamarády. Teď jsem se delší dobu neozvala, ona totiž panička obsadila počítač a nechtěla mne k němu pustit. Dnes jsem se tedy konečně ke psaní na chvíli prodrala i já. Musím vám totiž napsat, jak jsme potkali nové plemeno psa. To jste určitě ještě neviděli, vypadal totiž jako mimozemšťan! I když já jsem ještě žádného mimozemšťana neviděla, ale takhle nějak si je představuji. Měl úplně super maskování, protože voněl jako běžný pes, měl s sebou dokonce i lidského páníčka. Ale mne jen tak někdo neošálí. I má panička z něj asi byla trochu vylekaná, protože si mne hned přivolala a připnula na vodítko.
Docela jsem se rozmýšlela, o mne se přece nemusí tak bát, já si poradím v každé situaci, ale ten povel zněl opravdu vážně, tak jsem to nechala na ní a poslechla jsem. Nejprve jsem ale tomu vetřelci ukázala, že my psi na Zemi se jen tak někoho nelekneme. Pustila jsem na něj trochu hrůzy, ale ne přehnaně, aby se třeba nerozhodl odletět. Pak jsem ho pořádně očichala, panička na mne pořád něco mluvila, ale já jsem se jí teď přece nemohla věnovat. Takovou příležitost nedostane pes každý den.
Zjistila jsem, že mimozemšťan se jmenuje Max a vypadá tak trochu jako běžný pozemský labradorský retrívr. Byl docela kamarádský, ale jeho páníček ho nechtěl pustit z vodítka, prý aby si neublížil. Ale opravdu jsem nechápala, jak by si mohl ublížit při nevinné hře na honěnou? To jsou mimozemští psi tak křehcí nebo choulostiví, že by se při běžném psím dovádění mohl nějak poranit? I Max vypadal, že se mu líbím a že by si rád zahrál na honěnou, ale to zatracené vodítko. Chtěla jsem mu poradit, že kdyby pořádně zabral, že by se mohl vytrhnout pánovi z ruky. Já bych pak paničku hravě přesvědčila, že mne může pustit z vodítka. Ale jeho pán měl vodítko omotané kolem ruky, takže by to asi nevyšlo. Po chvíli jsme se tedy rozloučili a šli si po svých.
Byla jsem z toho setkání stále trochu zmatená a podívala se tázavě na paničku. Ta pochopila a začala mi vše vysvětlovat. Dozvěděla jsem se že to vůbec nebyl mimozemšťan, ale opravdový labradorský retrívr, který byl na operaci břicha. Prý jej napadl jiný pes a škaredě ho pokousal, no a Max pak kvůli tomu musel na operaci. Pan doktor mu po operaci dal kolem krku velký plastový límec, aby se Max nedostal ke stehům na břiše a aby si zašitou ránu neolizoval a nevytahal si stehy. Pro psa to není úplně nejpohodlnější, ale brzy si na límec zvykne a naučí se s ním normálně fungovat. A taky vypadá pro nás ostatní psy jako mimozemšťan ;-).
Plastové límce jsou různých velikostí a usnadňují uzdravování zvířecích kamarádů. Nemusí se používat pouze po operativních zákrocích, ale všude tam, kde bychom si mohli ublížit nebo si zpomalit naše uzdravování. Panička mě přesvědčila, že psovi límec nebrání v normálním pohybu a že když jej bude opravdu poctivě nosit, že se dříve se uzdraví a pak už nebude plastový límec potřebovat. Ale stejně, dám si velký pozor abych nikdy takový límec nosit nemusela. Asi by byla otrava nemoci se pořádně proběhnou a zaskotačit si s psími kamarády.
Musím končit, panička se už zase domáhá svého počítače. Zdravím všechny chlupaté i nechlupaté kamarády. Jo, a strašně ráda čtu poštu, takže tady dole pod článkem je možnost napsat do komentářů vzkaz i pro mne, panička mi ho předá. Haf a pac vaše Jackie.