Jak jsem byla cyanotická

JackieAhojte všichni, právě si moje panička přečetla článek v psím časopise a hned si vzpomněla na jednu naši nemilou příhodu. Když jsem měla asi půl roku, šly jsme na večerní procházku. Moje lidská sestřička Markétka (paniččina dcera) nám na kolečkových bruslích ukazovala jaké umí kousky a v tom se to stalo.

Najednou jsem vám ani nevím proč kvíkla a celá zděšená jsem popoběhla pár kroků, pak už to šlo ráz naráz. Všechnu večeři jsme vyzvracela a začala jsem se třepat a klátit k zemi.

Bylo to šílené, vůbec jsem nechápala, oč jde.

Panička mě popadla do náruče a běžela k našemu veterináři, který má naštěstí ordinaci kousek od nás, v domě kde zároveň bydlí. Markétka zatím uháněla domů pro peněženku a očkovací průkaz.

I když již bylo po ordinačních hodinách, pan doktor byl velice ochotný. Zjistil, že jsem na tom bledě, celkově mi selhával organismus, prý jsem byla cyanotická. Pak mi píchl injekci a během pár sekund jsem byla v pořádku. Veterinář řekl, že to byla pravděpodobně bouřlivá reakce na nějaké hmyzí kousnutí.

Byly to opravdu horké chvilky, naštěstí se již nic podobného nikdy neopakovalo. I moje panička byla viditelně vystrašená, i když se snažila, abych nic nepoznala.

AKPC_IDS += „17,“;

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..