22
04
2010
Psí sporty 3. díl
Vydal Radka v psí sport, tags: flyball, pes, pravidla, překážky, psovod, sportovní disciplína
Mnoho majitelů psů se snaží svému psímu kamarádovi vytvořit co nejlepší životní podmínky, jako jsou měkoučký pelech a kvalitní potrava. Mezi ty méně důležité bohužel často patří i psychické vyžití, které ze psa dělá spokojené a vyrovnané zvíře. Páníčci chodí se svými pejsky na dlouhé procházky, do psích salónů a někteří i na výcviková hřiště. Ale jsou i majitelé, kterým tyto běžné činnosti nestačí – hlavně jejich psům a hledají zajímavější a náročnější zábavu pro sebe i své psí kamarády. Psích sportů je v dnešní době mnoho a každý si určitě z nepřeberné nabídky může vybrat ten nejvhodnější pro svého psíka.
Pudl je impozantní vznešené plemeno, kde zemí původu byla po sporu s Německem určena Francie. Pudl se z počátku využíval jako lovecký pes, který přinášel raněnou nebo zastřelenou kachnu z vody. Již tehdy byla jeho srst upravována do lvího střihu, aby psa mokrá srst nestahovala pod hladinu. Později se začaly objevovat rozdíly ve velikosti jednotlivých jedinců, z čehož vznikly dnešní čtyři výškově rozdílné typy. Dámám se zalíbili toyové a trpasličí pudlové, k lovu byli dále využíváni střední a velký pudl. Dnešní pudl je především milý a oddaný rodinný společník, vhodný pro všechny možné sporty, dokonce se s ním můžeme setkat i ve službách celní správy, kde je výborným pomocníkem při vyhledávání drog nebo výbušnin.
V České Kamenici majitel utýral křížence pitbulteriéra Georga k smrti. Když si pracovníci z děčínského útulku pro týraného psa přijeli nemohli uvěřit, že je člověk něčeho takového schopen. Pes měl zařezaný řetěz hluboko do krku a byl velmi podvyživený. Malý kotec, bez vody a žrádla, podlaha pokálená výkaly, takový život mu připravil jeho „milující páníček“. Jak otřesné! I když se veterináři snažili ubohého psa zachránit, svůj boj o život nakonec po 36 hodinách prohrál. Smrt byla pro mladého Georga vysvobozením. Co bude s jeho majitelem, dostane nějaký trest, nebo vyvázne jen s pokáráním? 
Jste majiteli malého, velkého, ušatého, chlupatého nebo strakatého psího kamaráda? Nemá váš pejsek průkaz původu nebo nemáte čas chodit po psích výstavách, ale přesto byste se chtěli zúčastnit nějaké psí soutěže? Nyní máte jedinečnou šanci, a to ani nemusíte chodit do psích salónů a cvičit super výstavní postoj. Stačí jen cvakat fotoaparátem a zachytit svého psího kamaráda v nejzajímavější nebo nejroztomilejší pozici. Právě totiž probíhá soutěž o NEJ psa 2010, ve které můžete vyhrát hlavní cenu 50.000 korun! 
Švýcarský vynálezce přišel s nápadem udělat psům umělohmotné násady na zuby. Je to podobný chránič na zuby jako mají například sportovci, kteří si potřebují chránit svůj chrup. Tato násada by měla psovi znemožnit, aby někomu mohl ublížit. Místo devastujícího zranění pak dle vynálezce dojde jen k bolestivému tlaku. Jaká bude skutečnost se ukáže, až pokud se daný výrobek začne vyrábět a ujme mezi pejskaři. Problémem možná bude i cena, podle vynálezce v přepočtu prý až 4.000 Kč za jeden kus. Otázkou je, zda to nebude jen tím, že vynálezcova manželka je zubařka a ještě k tomu švýcarská 
. Věřím tomu, že vytvoření zubního chrániče vyjde ve Švýcarsku několikanásobek toho než u nás, takže pokud by se násada vyráběla v Česku, mohla by třeba vyjít jen na 900 korun.
Zima je v plném proudu a my potkáváme ve městech na procházkách naše psí kamarády oblečené do různých módních kreací 
. Psí móda dnes nezná hranic, setkáme se tedy klidně i s malým ratlíkem v zimní bundičce s pletenou čepičkou a někdy i bačkůrkami, nebo lze vidět elegantního dobrmana v teplém svetříku. Oblečky pro psy jsou v různých barvách i velikostech, mají moderní střihy a jsou vyrobeny z těch nejkvalitnějších materiálů. Je vhodné každého psa oblékat do psích bundiček a svetříků?
Mnoho majitelů psů se snaží svému psímu kamarádovi vytvořit co nejlepší životní podmínky, jako jsou měkoučký pelech a kvalitní potrava. Mezi ty méně důležité bohužel často patří i psychické vyžití, které ze psa dělá spokojené a vyrovnané zvíře. Páníčci chodí se svými pejsky na dlouhé procházky, do psích salónů a někteří na výcvikové hřiště. Ale jsou i majitelé, kterým tyto běžné činnosti nestačí – hlavně jejich psům a hledají zajímavější a náročnější zábavu pro sebe a své psí kamarády. Psích sportů je v dnešní době mnoho a každý si určitě z nepřeberné nabídky může vybrat právě ten vhodný pro svého psíka.
Na procházce s naší pudlí slečnou jsme potkaly mladého muže se štěnětem dobrmana s kupírovanýma ušima i ocáskem. Nad ocáskem jsem ani nějak nepřemýšlela, jaksi mi to přišlo normální, dobrman s dlouhým ocasem je spíše rarita než běžná věc. Ale omotané uši náplastí upoutaly mou pozornost. Mladík mi bez uzardění sdělil, že jeho pes má uši kupírované proto, aby vypadal jako opravdový dobrman. Na moje námitky, že to musí určitě strašně bolet, jen pokrčil rameny. Jeho lhostejnost mne překvapila, ale štěně vypadalo velmi spokojeně, svého páníčka jistě milovalo a s velkou radostí se snažilo plnit zadané povely. S mladíkem jsme se rozloučily a šly se dál venčit. Doma jsem potom mrkla jaké jsou odezvy na tuto problematiku na internetu. Dotazy typu: „Dají se v ČR kupírovat uši a pokud ne, tak ve kterém nejbližším státě ano?“ nebo „Neznáte někdo veterináře, který by mému pitbulovi provedl kupírování uší?“ nejsou nijak výjimečné. 
Toto starobylé plemeno vzniklo v 16. století ve Francii. Baset Hound se řadí mezi lovecká plemena, honiče malé velikosti. Slovo baset pochází z francouzského slova bas, což znamená nízký, hound je pak francouzsky pes. Takže v překladu Baset Hound znamená nízký pes. Ve Velké Británii se baset objevil až v 2. polovině 19. století. Poprvé se baset ukázal na výstavě v anglickém hrabství West Midlands ve ve městě Wolverhamptonu v roce 1875. A v roce 1883 vznikl první klub příznivců baseta. Nadšenou obdivovatelkou basetů byla královna Alexandra, manželka Eduarda VII., která se s nimi pravidelně účastnila výstav. Jeden z jejích psů dokonce zvítězil v roce 1909 na Crufftově výstavě. V dnešní době se Baset Hound využívá především jako lovecký pes nebo rodinný společník.
Když bylo naší pudlici Jackie asi půl roku, začala mít zdravotní problémy a najednou nechtěla nic žrát. Když už se jí do žaludku dostal alespoň kousek jídla, po chvíli jej zase vyzvracela. Téměř nepila a divně ji škruntalo v břiše. Měla silný a světle žlutý hlenovitý průjem. Pak jsem si jednou všimla u jejího konečníku nějaké bílé housenky. K mému zděšení to bylo živé, později jsem se od veterináře dozvěděla, že to byla škrkavka. Velmi mne to udivilo, protože jsem s Jackie byla na preventivním odčervení. Veterinář mi tehdy vysvětlil, že první odčervení ještě u chovatele nebylo dostačující, proto poslední preventivní štěněcí odčervení nemělo ten správný účinek.
Příspěvky (RSS)